Je rozdíl v tom, zda trpíte leností nebo prokrastinací. Líný člověk je ten, který nechce nic dělat a i přes to je spokojený. Pokud ale trpíte prokrastinací, znamená to, že se nedokážete přinutit ke splnění nějakého úkolu a stále jej odkládáte . Často místo daného úkolu děláte spoustu jiných věcí. Vždy si najdete ospravedlnění, proč se tímto problémem ještě teď nebudete zabývat. Odkládáte odpovědi na nepříjemné emaily a kromě toho také na rozsáhlé a složité řešení problémů či úkolů. Odkladem se na rozdíl od lenosti dostavují výčitky a pocit selhání. Proč? Protože jsme věděli, že máme, ale z nějakého důvodu prostě neudělali.
Odkládat povinnosti se později může stát životním stylem. Proč to dělat nyní, když přeci můžu jindy. Z něčeho takového se velmi brzy stane návyk. Oslabuje totiž naši vůli a hlavně rozhodování. Je ale spousta jiných možností, co dělat a proč ne, když k tomu máme mnohem větší chuť a hlavně náladu. Nejhorší je, že pokud člověk vede tento způsob života, sám si příliš neodpočine, protože jej stále provází výčitky svědomí s obavami, že vše na konec nezvládnete včas a budete mít problémy s ostatními lidmi nebo na svém pracovišti.
Chronický shon odkládat své povinnosti bývá označováno jako druh depresivní poruchy. Jedná se o nutkání vyhnout se úkolu, za kterým se může a nemusí skrývat neúspěch.
Je ale více pohledů na prokrastinací. Někteří ji totiž vidí jako velmi prospěšnou vlastnost. Když totiž na samotný závěr svůj úkol zvládnete, máte z něj dobrý pocit. Navíc, lidé by se měli učit postupně si složité věci dávkovat a někdy, při činnostech, které jsou nepodstatné, přijít na něco tvůrčího.
Ať už prokrastinací zařadíte do jakékoliv škatulky, bylo by mnohem lepší, se jí zbavit. Zbavit se ji dříve, než vám otevře oči nějaká těžká životní situace, abyste sami poznali význam svých životních aktivit. Člověk by se měl spíše orientovat na cestu, aby jej život bavil.